PŘÍBĚH: Matka samoživitelka se dostala do dluhové pasti, pomohli jí lidé na internetu

Případů, kdy se lidé dostali do dluhové pasti, bychom našli po republice tisíce. Většina z nás si přitom asi ani nepřipouští, že by mohla řešit vážné existenční problémy. Cesta na „dno“ může být ale překvapivě jednoduchá. Vyprávět by mohla mladá maminka Kateřina Jaňourová z Hradce Králové.  „Do této situace jsem se dostala tak, že jsem přišla pozdě ke zprostředkovatelce na úřadu práce a hned mě vyřadili z evidence na tři měsíce. Tím pádem jsem přišla i o nárok na sociální dávky, a už se to vezlo,“ líčí Kateřina Jaňourová.

Začátek celého příběhu je ale nutné hledat v minulosti.  V dětství přišla Kateřina o maminku a se svými sourozenci skončila v dětském domově. „V osmnácti letech jsem odešla z dětského domova a protloukala se různě, jak to šlo. Pak jsem potkala otce Alenky a neplánovaně jsem otěhotněla,“ popisuje Kateřina.

Po odchodu z dětského domova následovalo divoké období, kdy nezodpovědně „nasekala“ dluhy, například za nezaplacené faktury mobilním operátorům, apod. Kvůli úrokům a penále má dnes zaplatit přibližně devadesát tisíc korun. Vyškrtnutím z evidence ÚP se tak mladá maminka dostala do bezvýchodné situace. Bez peněz, bez patřičného zázemí a s velkými dluhy. „Na dcerku pobírám rodičovský příspěvek pět set korun měsíčně a otec Alenky platí výživné patnáct set měsíčně dost nepravidelně a vždy se zpožděním,“ říká Katka. 

Jak už bylo řečeno, takových případů bychom po republice našli tisíce. Kateřina měla ale štěstí. O jejích problémech se dozvěděla Martina Vrbová, členka Klubu svobodných matek. Na jeho facebookovou stránku Martina, sama samoživitelka, nedávno napsala, jestli je nějaká maminka z Hradce, která potřebuje pomoc. „Ozvala se mi sestra Katky, že zná jednu maminku z Hradce, která nemá peníze ani na jídlo. To mě hodně zasáhlo a hned jsem na ni chtěla kontakt,“ říká Martina Vrbová.

Zanedlouho došlo k prvnímu telefonickému kontaktu, nabídce na pomoc ale Kateřina zprvu nedůvěřovala. „No, byla jsem v šoku a první nabídku na pomoc jsem s díky odmítla. I když jsem v té době byla úplně na dně. Měla jsem pocit, že si ze mě někdo dělá srandu.“

Nakonec se ale mladá maminka rozhodla nabídku přijmout a obě ženy se tak poprvé setkaly. „Byla jsem v šoku, když jsem přišla poprvé ke Katce domů a ona měla v lednici jen pět jogurtů. Divila jsem se, proč nekoupí i něco jiného, ale to bylo z potravinové banky, jinak neměly nic,“ popisuje Martina Vrbová a dodává: „Hrozně mě naštvalo, že v našem státě, kde se máme fakt dobře, se může vyskytnout někdo, a zvlášť maminka s dítětem, kdo nemá co jíst.“

Obě nejprve hledaly pomoc u různých neziskových organizací a nadací. Moc ale neuspěly. Některé jim prý řekly, ať pošlou žádost, ale že takových případů je stejně hodně a vyřízení trvá i měsíce. Martina se tak rozhodla obrátit na veřejnost. Založila transparentní účet, na který mohou případní dárci peníze zasílat a následně do několika skupin na sociálních sítích nasdílela příspěvky popisující těžkou životní situaci Kateřiny. „Možná, že jsem mohla zvolit třeba jiný přístup, než příspěvek na facebooku, ale byla to krizová situace, Katce hrozilo, že jí odpojí elektřinu a vystěhují ji z bytu. Nic lepšího a hlavně rychlejšího mě v tu chvíli nenapadlo.“

Reakce lidí byly prý převážně pozitivní a za týden již na účtu bylo více jak dvacet tisíc korun. Kateřina tak mohla pomalu začít splácet dluhy. „Hodně mě to překvapilo, vůbec jsem to nečekala. Jsou to lidé i neznámí a je tam i hodně přátel Martiny. Jsem moc ráda, že pochopili, že mi to moc pomůže a nejsem žádný podvodník, který chce lidi okrást,“ říká.

O transparentní účet se stará Martina, protože Kateřina ani nemá počítač. „Jsem ráda, že se o to stará ona, protože já moc s internetovým bankovnictvím neumím a jí věřím.“

Ze zaslaných peněz jsou zatím placeny dluhy, převážně za elektřinu a nájem. „Teď jsme vyjednaly na ČEZu, že Katku znovu připojí před zimou na plyn, tak zaplatíme ještě dluh na plynu a pak budu postupně posílat dlužné nájemné. Na transparentním účtu si každý může dohledat, za co jsou peníze vynakládány. Pokud by něco zbylo, tak Alenka potřebuje nové brýle, oblečení na zimu, novou postel, protože obě spí na příšerně rozvrzaném gauči a nějaké věci do domácnosti,“ říká Vrbová.

Po letech strádání se tak Kateřině a její dceři začalo blýskat na lepší časy. Klíčové teď pro ni je „postavit se na vlastní nohy“. Najít si práci a začít splácet dluhy. Chodit do zaměstnání a současně se starat o dceru s ADHD, je ale obtížné.  „Pro matku samoživitelku nejde vzít práci na směny, takových míst je hodně. Ale já jsem omezená provozní dobou školky od 6.30 do 16.30, a to už tak lehké není. Ale teď se něco rýsuje, nechci to zařeknout, ale od září, až zase bude školka, bych už měla mít hlavní pracovní poměr,“ říká Kateřina.

Kromě nezaplaceného nájemného, plynu a elektřiny, musí Kateřina stále také řešit drobné dluhy z minulosti, které se ale vyšplhaly na přibližně devadesát tisíc korun. „Odbor sociálních věcí na magistrátu nám doporučil právníka, se kterým to bude Katka řešit a zkusí jít do insolvence, aby neplatila jen úroky z úroků,“ doplňuje Martina.

Cesta z dluhové pasti tak bude ještě dlouhá. „Moje plány jsou takové, že bych si chtěla najít stálou práci, která mě bude bavit, kde bude dobrý kolektiv a umožní mi to být samostatná a nezávislá na sociálních dávkách,“ dodává mladá maminka.