Nestanovili jsme si žádnou metu, na kterou chceme ve StarDance dosáhnout, říká tanečnice Veronika Lálová

Veroniko, letos budete opět tančit ve StarDance, jaké to bylo před lety, když vám poprvé nabídli účinkování v tomto pořadu?

Když jsem byla poprvé, když jsem byla na tom castingu, tak jsem byla úplně nadšená. Pro mě to byla první taková velká zkušenost s televizí. Bylo to nádherný a veliký, letos jdu podruhé, takže jsem samozřejmě také nadšená. Už ale trošku vím, do čeho jdu, tak už na to můžu být víc připravená. Moc si toho vážím.

Jak se ve vašem osobním životě projevilo to vítězství?

V osobním životě nijak, ale v tom pracovním určitě. Dostala jsem nabídky na vystoupení, takže se Zdeňkem jsme mohli pak vystupovat. Dostala jsem vlastně nabídku dělat to, co mě baví, já jsem trošku exhibicionistka, takže mě baví vystupovat. Samozřejmě mě to obohatilo v dalších směrech, posun to byl rozhodně k lepšímu. Získala jsem moc hezké zážitky a nové přátele.

Tehdy to pro vás byla premiéra před kamerami. Zanedlouho poté jste začala moderovat v regionální televizi. Myslíte, že se letos nějak projeví ta následná mediální zkušenost?

To si nemyslím, protože StarDance je hodně spontánní. My nemáme nacvičený žádný otázky dopředu. Máme sice generálku, ale ta je bez otázek Marka Ebena i bez medailonku, který my nevidíme, takže se na to nemůžeme nijak zvlášť připravit. Nemyslím si, že by mně to moderování, které jsem si mohla vyzkoušet, nějak mohlo pomoct.

Už jste si tím martyriem tréninků jednou prošla, bylo něco, co vás teď na začátku druhého působení překvapilo?

Poznala jsem dva úplně různé lidi, protože Zdeněk byl herec, který byl možná na kameru trošku zvyklý, i na ten pohyb na jevišti. Teď mám sportovce, který na to není úplně zvyklý, možná ani on neočekával, jaká to bude dřina. Oba to jsou mlaďoši, takže není problém s fyzičkou. U Zdeňka bylo super to, že měl i nápady, takže jsme o tom mohli víc debatovat a musím říct, že mě to dost bavilo. David je sportovec, který je zvyklý na běh a na plavání, na úplně jiné sporty, takže teď řeším choreografie jenom já. David udělá to, co řeknu, ale je to velký rozdíl. Přesto jsme fajn parťáci a docela jsme si sedli, takže si rozhodně nemůžu stěžovat. Je to hodně jiné, ale není nic, co by mě nějak extra překvapilo.

Jak vůbec probíhá tréninkový den ve StarDance?

My máme dopředu ty tréninky dané, protože máme jenom tři zkušebny, kde se musíme všechny páry vystřídat, takže je určený čas, kdy jdeme na trénink. Většinou trénujeme tak tři hodiny. Na začátku jsme trénovali i víc, třeba šest hodin. Předem si řekneme, co vlastně budeme dělat. Jestli začneme třeba technikou nebo jestli začneme nějakými kroky. Jedeme, co vydržíme a makáme, není na to nic speciálního. Někdy přijde štáb, který nás točí, máme tam redaktorku, která se nás ptá, z toho vznikají ty medailonky, které diváci vidí v přímém přenosu.

Stanovili jste si s Davidem Svobodou nějakou metu, na kterou chcete dosáhnout?

Určitě ne, nestanovili jsme si žádnou metu. My jsme si řekli, že si to chceme užít a dobře zatančit. David si chce každý tanec hlavně užít, já jako „profík“ chci, aby ty tance alespoň trochu k něčemu vypadaly, a to hlavně po technické stránce. Tanec ale vůbec není lehká záležitost, takže to možná skončí jen u toho, chceme si to užít.

V této řadě StarDance bude tančit například také Pavla Tomicová, která je Hradečákům dobře známá. Vídáte se v průběhu tréninků se svými tanečními kolegy?

My se občas potkáme u těch tréninků, když se střídáme. Občas si samozřejmě uděláme nějaký potréninkový sraz, kde se všichni sejdeme, nebo jsme všichni natáčeli čtyři dny za Prahou znělku, takže jsme se tam sešli. Musím říct, že ta parta je letos zase skvělá.

Nedá mi to, ale musím se vrátit do nedávné minulosti. Kdy jste vůbec začala tančit? Kdy jste udělala první kroky?

Já jsem začala tančit někdy asi v šesti nebo sedmi letech. Dříve jsem jako mladá, ve školce, dělala balet. Pak jsem viděla nějakou taneční soutěž, kde měly ty dámy krásné šaty. Mně se to strašně líbilo, tak jsem požádala rodiče, jestli by mě přihlásili do nějakého tanečního kroužku, tak říkali proč ne.

Jaké byly a jsou tréninkové podmínky v Hradci?

Já jsem celý život tančila za Hradec Králové, ale kvalitní trenéři pocházeli buď ze zahraničí nebo třeba z Prahy či Ostravy, takže jsme dost často cestovali po celé republice. Když jsem šla studovat vysokou školu, tak už jsem aktivně nezávodila, ale jezdila jsem zase do Prahy nebo jsem byla v Liberci. Už jsem nebyla tak věrná Hradci, ale pořád jezdím zpátky do Hradce učit, vedu kurzy a vždycky se domů nějak dostanu. Jsem patriot.

Kdy vás diváci poprvé uvidí tančit v letošní StarDance?

V sobotu 13. října je první přenos a tam nikdo nevypadává, takže se určitě uvidíme ještě tu další sobotu, a pak uvidíme, jestli se uvidíme.