Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Jedná se o blog, názory redakce se nemusí s názory autora shodovat

PLÁN ÚTĚKU: Konec?

 
středa, 27. března 2019, 09:42

Až budete tohle číst, tak budu mít za sebou už rok. Rok, co jsem zavřenej, rok, co jsem přišel o svobodu, rok, co se mně komplet změnil život. A dnes vám napíšu, co se změnilo za takovou krátkou „pro mě strašně dlouhou“ dobu.

Přesně před rokem jsem se dostal do vazební věznice Brno. Už od začátku jsem věděl, že moje rodina je na pokraji rozpadu a věděl jsem i to, že z basy to asi nezměním. Takže už v prvních dnech, co jsem byl za katrem, jsem měl v hlavě útěk, nic jiného. Přemýšlel jsem, jak, kdy a kde – když si vezmu něco do hlavy, tak jde všechno stranou. Netrvalo to dlouho a během měsíce jsem se dostal ven.

Musím přiznat, že to byl opravdu nadlidský úkol, a dnes bych to už nezvládl, jak psychicky, tak fyzicky. Další plán byl jedinej, a to byla moje rodina, moje žena a hlavně moje dcera! Udobřit se, připravit je, užít si každou minutu s nimi. Po strašně dlouhých dvou měsících venku se povedlo. Ale věděl jsem, že nic netrvá věčně, takže jsem se pomalu chystal zpátky. Ani nejhoršímu nepříteli bych nepřál to, co jsem zažíval. Ne jenom já, ale i lidi kolem mě. A dnes po roce vím, že bych to už neudělal, ne kvůli mně, ale právě kvůli těm lidem okolo. 

Takže přišel ten den, na den přesně, co jsem byl na útěku 2 měsíce. 4 policejní auta, zásahovka, psovodi. A už jsem věděl, že jdu zpátky. Když jsem dostal pouta na ruce, všechen ten tlak ze mě spadnul. Nebránil jsem se, prostě jsem dělal, co chtějí. Pod ruce zásahovky se ale už dostat nechci. Parta buze*antů, co si myslí, že jsou strašně drsní. Na co se zmohli? Jenom na to, že když jsem měl zavázané oči a ruce v poutech, tak se ve čtyřech na mě vrhnout a pořádně mě zliskat, až jsem slyšel křupat žebra. Odpověděl jsem jim na to smíchem. Když se mě jeden z nich zeptal, jestli mě to za to stálo, odpověď zněla ANO. Pár dní pekla v Brně a už jsem to pádil do Valdic. Už od začátku jsem si myslel, že to nezvládnu. No 9 měsíců tady uteklo jako voda a já stále žiju.

Mimochodem, víte, kde jsem se poprvé viděl, když jsem byl na útěku? Právě tady na Drbně, takže mě napadlo kontaktovat redaktora a zkusit napsat pár věcí, jak to všechno doopravdy bylo, že opravdu nejsem vrah. 

PLÁN ÚTĚKU: Čtete další díly  

Takže jsem začal psát, možná jsem si naivně myslel, že změním názory pár lidí, možná jsem chtěl jenom dokázat, že je i pár lidí, co jsou zavření a nejsou bezcitní, bez mozku a bez srdce. Chtěl jsem ukázat, že vězni nejsou jenom povaleči z vašich daní. Chtěl jsem ukázat, že se tady k „lidem“ chovají jako k prasatům, jako k dobytku, jako k odpadu.

A co jsem tím vším dokázal? Vůbec nic… No možná to, že jsem si udělal spoustu nepřátel v tom nejhorším vězení. Naivně jsem si myslel, že to někdo pochopí, že s tím někdo něco udělá. Ale pochopil jsem, že na to nikdo nemá koule. Proti státu nikdo nikdy nepůjde. Takže jsem na to opět sám. 

Kolikrát jsem přemýšlel, že s tímto psaním skončím. Na druhou stranu, když už jsem s tím začal, proč končit. Skončit, to je přesně to, co chtějí. Nejhorší na tom všem je, že si nemůžu psát to, co chci já, ale to, co chtějí ti nahoře. Ty problémy mně za to nestojí.

Za 6 měsíců můžu žádat o podmíněný trest, takže musím sekat latinu. Ale víte co? Kašlu na to! Budu v tom dál pokračovat. Budu si psát to, co chci já. 

Zeman je pičus a Valdice stále stojí za hovno. :D  


Rubrika PLÁN ÚTĚKU je unikátním svědectvím vznikající přímo v prostředí českého vězeňství.  Vyprávěčem je odsouzený muž, který se rozhodl riskovat svobodu, aby získal zpět svou rodinu. O svém útěku z brněnské věznice vypráví v 1. díle. 

Foto pixabay.com
 


 

Kam dál?

Příběhy od plotny: Vědci zpozorovali nadměrný výskyt člověčiny v...

pondělí, 17. prosince 2018, 17:40

Jsem jenom obyčejná hradecká holka, prolezlá ironií a sarkasmem, která si se spisovným jazykem netyká a jedinou lásku chová k...

PLÁN ÚTĚKU: Jak přežít a nezbláznit se

úterý, 20. listopadu 2018, 11:20

Někdy si říkám, jak to tady zvládnu. Jsem v tom nejhorším už půl roku, dva a půl roku ještě budu. Dnes už vím, že to zvládnu, ale...

PLÁN ÚTĚKU: Vítej v pekle

středa, 24. října 2018, 14:40

Z Brna do Jiřic to trvalo asi 6 hodin, 6 strašně dlouhých hodin bez hnutí. Problém v medvědovi byl ten, že se člověk nemůže ani...

PLÁN ÚTĚKU: Čekání na peklo jménem Valdice

úterý, 9. října 2018, 17:30

Nejhorší na celé base je to čekání. Když jsem se dostal zpět do Brna, věděl jsem, že mě nečeká nic dobrého. Spoustu lidí jsem...

 
 
 

O čem píše Drbna.cz

První termín přijímacích zkoušek byl dosud úspěšnější

Mezi průměrnou úspěšností z prvního a druhého termínu jednotných přijímacích zkoušek na maturitní obory středních škol byly v minulých letech rozdíly od jednoho do deseti procentních bodů. Uchazeči, kteří využili možnosti konat zkoušky dvakrát, měli lepší výsledek spíše z prvního termínu. Výjimkou byl v roce 2017 test z matematiky pro čtyřleté obory a loni testy z češtiny pro víceletá gymnázia, ve kterých žáci uspěli v průměru lépe až napodruhé.

Ochladí se až příští víkend, kdy přijde místy vydatný déšť

Teplé počasí vydrží i v následujících dnech, podle meteorologů bude v příštím týdnu až nezvykle teplo. Ochladí se na jeho konci, kdy odpolední teploty klesnou místy až o deset stupňů Celsia. V závěru týdne bude také pršet, srážky by mohly být místy i vydatné. Celkově bude období od 22. dubna do 19. května teplotně průměrné, srážkově pak slabě nadnormální nebo normální. Vyplývá to z měsíčního výhledu počasí, který dnes na webu zveřejnil Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ).

Focení samotné je jednoduché. Těžší je dostat do tváře modelky výraz, říká Richard Nowak

Před objektivem Richarda Nowaka stála už řada celebrit. O kvalitách tohoto budějckého profíka tak nemusí být vedené dlouhé řeči. Kromě krásných módních fotek už ale nějakou dobu pracuje na projektu s názvem Anonymous. Co je to za projekt? A jaké fotografie v něm najdeme?